Úvod Aktuality DiskografieHistorie Napsali o nás CD shop Kontakt

Od Opavy k Těšínu
Malá antologie hudebního folklóru slezské oblasti
Druh nosiče: LP
Vydavatel: © SUPRAPHON 1979/1980
STEREO 1117 2319 G
Seznam skladeb: 1.Ověnžok" a "kulanego"točivý tanec a jeho zakončení z Hrčavy
2.Přistympujmy, bratřizahájení kolední obchůzky z jížního Těšínska
Osundzovánikolední říkání u jížního Těšínska
3.A v tym Krasnym Polumilostná píseň z Opavska (Krásné Pole)
4.Proč kalinolidová z Kozlovic
5.Ja, moja mamulkosvatební balada z jížního Těšínska
6.Popěvky "do kulanego"taneční popěvky z Hrčavy
7.Helo, helo, Helynkohalekačka z Hnojníka
8.Mořana, Mořanavynášení smrti z Opavska
Mařeno, zlá ženovynášení smrti z Hrčavy
9.Mojičkyjarní obchůzka z Těšínska
10."Zelové pěsničky"pásmo podzimních písní z Dvořiska u Kravař
11.Čemu kalinolidová z Těšínska
12.Javorovy, Ostrysalašnický popěvek z Jablunkovska
13.Taněctočivý z jihozápadního Ostravska (podle zápisu Františka Lýska)
Zpívají:

Pavel Zogata (1,6)
Václav Stuchlý, Jaromír Gelnar (1)
sestry Žabkovy (1,6,11,12)
Zuzana Martynková (5)
Jan Kantor, Rudolf Jaglař (2)
Karla Pálová (3)
Anežka Kalusová (4)
Marie Karpecká, Ludmila Žabková (7)
Děstký sbor Kvítko (při ZDŠ v Karviné 4-Ráji) (8,9)
Pěvecká skupina Bejatka se Štítiny (10)

Hrají:

Jiří Zogata - housle, Pavel Zogata - gajdy (1,6)
Cimbálová muzika Technik Ostrava, řídí Jan Rokyta (13)

Vybral a sestavil dr.Jaromír Gelnar
Hudební režie: dr.Jaromír Gelnar
Zvuková režie: Lubomír Výrek
Nahrávky Čs.rozhlasu Ostrava
10. "Zelové pěsničky"- pásmo podzimních písní z Dvořiska u Kravař
  • Zele, zele
  • Něstarej se, robko ma
  • Kobzoli malo, zela nic
  • Samo zele, samo zele
  • Dybych ja věděla
  • Od nedělě do neděle
Sleeve-note:

Zájemci o původní lidovou píseň a hudbu slezské oblasti byli dosud odkázáni ponejvíce na nečetné prameny literární. Monumentální edice Františka Sušila (1860, 1941, 1951) přinesla cenný materiál především v oblasti lidové epiky a písní obřadních; hodnota příspěvků v edicích Františka Bartoše je až na několik výjimek namnoze snížena nedokonalou zápisovou technikou. Druhá generace sběratelů zachytila už rozsáhlejší materiál, který aspoň zčásti vyšel v samostatných edicích (Jan Vyhlídal, Josef Mojžíšek, Helena Salichová, František Myslivec); vydání se dosud nedočkal cenný materiál nár. umělce Františka Lýska z jihozápadního okraje Ostravy. Až poválečné systematické sběry (zejména na Hlučínsku 1949-50 a na Těšínsku 1952-1955 přinesly bohatší žeň; teprve ony umožnily formulaci důkladnějších závěrů o povaze lidového zpěvu celé oblasti. (Slezskou oblastí tu rozumíme nejen historická území slezská, tj. Opavsko s Hlučínskem a Těšínsko, ale i oblasti tzv. moravského Lašska, zejména pokud vykazuje příslušný materiál slezské filiace.) Jediná písňová edice (Slezské písně z Třinecka a Jablunkovska, Praha 1957) zpřístupnila naší veřejnosti novější materiál aspoň z jedné části území v hlubším analytickém pohledu. Fónické materiály s výjimkou ojedinělých ukázek (Antologie autentických forem čes. a slov. folklóru/8, 1962, Živá píseň Strážnice, 1975) nebyly vydávány.

Posláním naší gramoedice je aspoň v malé míře splatit naznačený dluh. Díky několikaletému úsilí bylo možno v ostravské rozhlasové stanici shromáždit dokumentárně cenný materiál i v moderních stereonahrávkách, a to jak většinou od původních nositelů, tak v citlivých rekonstrukcích. Malá část materiálu (2,4,5) je ze starých archivních fondů, dnes už mnohdy nenahraditelných (A.Kalusová a J.Kantor už nežijí). Materiál na desce má na zřeteli převážně vokální projevy slezského hudebního folklóru; instrumentální doprovod se tu váže jen na typické taneční formy, z Hrčavy (1,6) a "taněc" z Ostravska (13).

Ukázky v naší sestavě nestojí vždy v systematických konfrontacích, ale na přání vydavatele byly seřazeny do sledu vhodnějších ze zvukových důvodů. Je proto třeba upozornit na některé jeho vnitřní souvislosti, jmenovitě na konfrontaci dvou různých snímků tance "ověnžoku" a zejména jeho závěrů-popěvků "do kulanego" (1 a 6); ze srovnání nám vyplyne základní fakt, že ladění těšínských dud kolísá, v současné době mezi základním tónem D a Es; v 50. letech hrála tradiční hrčavská kapela (Pavel Krenželok-skřipky a Pavel Zogata-gajdy) v ladění ještě vyšším (E - viz dnes už historické zápisy Ivo Stolaříka). Za povšimnutí stojí též dvě pozoruhodné verze starobylé písně o kalině z Janáčkova Lašska (4) a z Těšínska (11). Velká pozornost byla v našem výběru věnována výročnímu obyčejovému cyklu. Jarní období je tu prezentováno zpěvy k vynášení smrti (8) a k obchůzce s "mojičkem" (9), podzimnímu údobí (času slezského "krmaše" - hodovému období) náleží "zelové" písničky opavského Dvořiska (10), následuje zima s ukázkou koledních písní a říkání (2). K těmto ukázkám koledování je třeba si uvědomit, že na jižním Těšínsku se dlouho uchovaly specifické rozsáhlé kolední cykly: při obchůzce se koledovalo všem členům hospodářovy rodiny i čeládce; příslušné písně byly prokládány zvláštními starobylými recitovanými přáními, tzv. "osundzy", které byly po každém verši přerývány sborovým refrénem ("kolenda !"). Oblast měla donedávna několik vyhlášených koledníků; Jan Kantor byl jedním z nich (srov. Radostná země, VI/1956 str.108-115).

Pokud jde o interprety naší antologie, najdeme tu z hlediska vztahu k tradici celou škálu typů. Tradiční zpěváky reprezentují zemřelá Anežka Kalusová (4) a Jan Kantor (2); dále nejlepší těšínská zpěvačka Zuzana Martynková (nar.1887). Též Karla Pálová tu představuje vyhraněnou nositelku tradice, byť její model zpěvu je modifikován vyhraněnou polohou jejího kontraaltového hlasu. Zcela vyjímečné postavení mezi slezskými interprety má gajdoš Pavel Zogata (nar.1907), mnohostranný nositel tradice (je současně vynikajícím zpěvákem a vyprávěčem - srov. o něm práce Stolaříkovy a Gelnarovy). Zajímavý typ nositelek tradice představuje pěvecké kvarteto sester Žabkových z Jablunkova-Návsí (Anna Buroňová, Marta Janků, Ludmila Žabková a Marie Karpecká - 1,6,7,11,12). Jejich repertoár i způsob podání koření v místní a rodinné tradici, ale směřuje už k uvědomnělému nositelství sekundárnímu. Citlivé rekonstrukce obřadních zpěvů nazpívali členové malé folklórní skupiny dětského souboru Kvítko z 1.ZDŠ v Karviné-4 Ráji za vedení i jedné ze sester Žabkových uč. Marty Janků; jejich spontánní podání je ve svém žánru příkladné - řada interpretů, a v současně i naši antologii, uzavírají členové reprezentativního souboru kraje, cimbálové muziky Technik, která v čele se svým uměl. vedoucím Janem Rokytou razí nové cesty v interpretaci lidové hudby. Je přáním sestavovatele, aby si gramoedice našla svůj okruh citlivých posluchačů. Slezský folklór má poněkud specifický ráz; jeho výraz je jakoby přitlumen, často na něm leží zvláštní nádech melancholie, jeho výpověď je více vnitřní, kontextová, než navenek projevená. V tomto smyslu nechť jsou přijaty i písně této antologie, které se takto stávají prvním východiském k hlubšímu poznání živého zpěvu slezské oblasti.

Copyright © 2005 Pavel Rokyta & Cimbálová muzika TECHNIK Ostrava.

[CNW:Counter]